Jaroslav Josef Sumbal

Druhý významný rodák, Jaroslav Josef Sumbal, se na narodil v Bořitově 5.8.1890. Jeho otec Josef Sumbal byl řídícím učitelem obecní školy a zpočátku užíval byt ve školní budově. Posléze si nechala rodina postavit dům č.p. 179 v ulici ústící ke škole a kostelu. Jaroslav Josef vychodil obecnou školu v Bořitově a později navštěvoval gymnázium v Boskovicích, kde roku 1910 maturoval. Zapsal se na lékařskou fakultu Karlovy univerzity, odkud byl však těsně před závěrečnými zkouškami roku 1915 povolán na ruskou frontu.

V době, kdy se tvořily československé legie, byl zajat a vstoupil do nich. Absolvoval proslulou anabázi do Vladivostoku, odkud přes Japonsko a Cejlon dorazil až do Itálie, pravděpodobně do Janova. Domů se vrátil roku 1919 jako štábní kapitán čs. legií. Vzápětí absolvoval závěrečné zkoušky a ještě téhož roku promoval. Poté, co se oženil s dcerou lékaře Olgou Krejčí a bylo mu nabídnuto místo ve vojenské nemocnici, se mu ozval profesor Hynek, jenž potřeboval obsadit místo asistenta na právě zakládané Univerzitě Komenského v Bratislavě. Sumbal přijal. Jeho žena zde ale ještě téhož roku zemřela na sepsi a byla pohřbena v Bořitově.

Někdy před rokem 1926 absolvoval dvouletý studijní pobyt v Londýně zaměnřený na experimentální patologii srdce pod vedením profesora Lewise. Profesor Lewis byl zpočátku překvapen, že se stážista odvážil přijet bez předcházející domluvy, ale byl brzy potěšen jeho zájmem a schopnostmi. Po návratu pracoval Jaroslav Sumbal dále u univerzitního profesora Hynka, přednosty Propedeutické kliniky nemocí vnitřních, jako asistent. Na své stáži používal ke sledování činnosti srdce EKG a tento přístroj zavedl do klinické praxe v Bratislavě jako první v republice. Roku 1926 se habilitoval docentem interní medicíny a téhož roku se oženil s Annou Zátureckou, vnučkou Matůše Duly, signatáře Martinské deklarace z 30.října 1918.

Propedeutická klinika byla zřízena v rámci Univerzity Komenského v roce 1922 pod vedením prof. MUDr. Netouška. Dobré výsledky docenta Sumbala v pedagogické, odborné i vědecké činnosti (publikoval řadu prací, které vedly v roce 1930 k jeho jmenování mimořádným profesorem). Později byl dekretem Ministerstva školství roku 1932 ustanoven přednostou Propedeutické kliniky. Koncem roku 1936 pak prezident Beneš jmenoval MUDr. Sumbala řádným profesorem klinické propedeutiky.

Roku 1938 byl zvolen za děkana lékařské fakulty pro školní rok 1938-9, avšak v srpnu dostal těžký infarkt myokardu a z funkce odstoupil. Zůstal douhý čas upoután na lůžko, a proto po vzniku slovenské autonomie v říjnu 1938 a později po vzniku Slovenského štátu 14.3.1939 nebyl odsunut do českých zemí. Později mu byl pracovní poměr, také díky tomu, že jeho druhá žena byla Slovenka, pravidelně prodlužován.

U prof.Sumbala se v srpnu 1948 znovu prohloubila vážná srdeční choroba. Byl hospitalizován na své vlastní klinice, kde také 23.12.1948 ve věku padesáti osmi let zemřel. Po Vánocích byl pochován v Bořitově.

Dnes je však již patrné, že Sumbal svým myšlením a pojetím práce předstihl moderní kardiologii, která je až v poslední době zaměřena převážně funkčně, přibližně o šedesát let.