František Pavlů

Jako první z významných rodáků přišel na svět roku 1850 František Pavlů, pozdější brněnský secesní architekt a stavitel. Vyrůstal v Bořitově, v domku na okraji obce v čísle popisném osmdesát jedna. Roku 1878 se oženil s Marií Ptáčkovou z Bobrové. Mezitím také krátký čas pobýval v Tišnově.

Z Bořitova posléze odchází do Brna, kde nejprve pracuje jako pomocník na stavbách a kde později, koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let, vystuduje stavební průmyslovku. Odtud směřovaly jeho kroky na čas do císařské Vídně, aby zde získal potřebnou praxi a vstřebal nové trendy. Je tu přelom století a s ním i rozkvět nového architektonického slohu – secese.

Po návratu z metropole monarchie vycítil František Pavlů perspektivy secesního boomu v Brně a okamžitě začal podnikat. Lze jej charakterizovat jako příkladný grűnderský typ. Vedl přísný asketický život a pracoval i o svátcích. Zastával funkci architekta, projektanta i stavitele zároveň a jeho prvním dílem se brzy stal Pawluhof na tehdy ještě neexistujícím Konečného náměstí (Na Tivoli), původně vojenském cvičišti, kde měl i svoji projekční kancelář. V těsném sousedství zamýšleného náměstí postavil první cihelnu a v dolní části navazující ulice Čápkovy druhou. Sám odvezl velké množství zeminy a upravil terén budoucího náměstí, které tu pak v letech 1908 až 1914 realizoval. Jeho dílem jsou rovněž některé domy na Kotlářské. Podílel se na stavbě Justičního paláce na Rooseveltově a opravě starého, tedy Mahenova divadla tamtéž. Na rohu dnešní Drobného a Erbenovy vyprojektoval a postavil honosný Belveder a celé ulice nebo jejich části, jako Veveří či Jiráskovu. Na Palackého třídě je to elegantní, čistě secesní obytný dům, č.p. 84. Lze konstatovat, že v typickém užití ozdobných kovových secesních šlahounů a dalších rostlinných motivů můžeme na většině těchto staveb snadno rozpoznat jeho rukopis. Za stavbu sirotčince v Pisárkách si vysloužil řád Františka Josefa.

Profesní éra Františka Pavlů končí s rozpadem monarchie. Nedlouho předtím mu umírá žena, dosud neúnavný projektant a stavitel se postupně uzavírá do sebe a po čtyřech letech, roku 1922, v Brně umírá.

Jeho tvorba bývá historiky architektury označována jeho efektně secesionalistická, tu a tam se střídající s pozdním historismem nebarokního ražení, tedy s doznívající módou druhé poloviny 19. století, spočívající v napodobování předcházejících historických slohů.

Secesní náj. dům (Konečného nám.)	Novobarokní náj. dům (Konečného nám.)
Pavluhof	Secesní náj. dům (Palackého tř.)
Novobarokně-secesní náj. dům (Konečného nám.)