Stanislav Rolínek
Stanislav Rolínek, narozený 9. února 1902 v Bořitově č.149, byl čtvrtým dítětem pivovarského dělníka a zemědělské dělnice. Po roce mu umírá otec a už tak bídné poměry rodiny se ještě zhoršují. Matku uživila rodinu jen s velkým úsilím a za jejího odříkání se Stanislav vyučil čalouníkem. Jako dělník pracoval v sousední Černé Hoře v nábytkářské továrně. Bylo mu právě dvaadvacet, když onemocněl souchotinami. Roku 1924 se léčil v plicním sanatoriu a po zlepšení zdravotního stavu pak opět přes rok pracoval v brněnské Božánkově továrně na nábytek. Pro nemoc však nakonec zaměstnání opouští.
Rolínek se od mládí živě zajímal o umění - maloval a posléze přešel k prvním sochařským pokusům. Mezi nimi můžeme zmínit polovypuklou plastiku dívčí tváře, kterou situoval do opuštěného pískovcového lomu na jižním úpatí kopce Velkého Chlumu. Lidé pracující na okolních polích se jeho počínání smáli, a tak se plaše stáhl na severní zalesněnou stranu, kde vytvořil v nadživotní velikosti sousoší s husitskými osobnostmi. Dílo vzbudilo v kraji poměrně velkou pozornost a psal o něm i regionální tisk i celorepublikové deníky, jako např. Národní osvobození. Rolínek však vytvořením husitského sousoší proti sobě pobudil bořitovského katolického děkana Mazala, který proti němu zahájil z kazatelny tažení. Vyzval místní mládež, aby s ním přerušila všechny styky a Rolínkovi byli dáni do místní klatby. Pozornost, kterou sousoší vyvolalo, přivedlo kunštátského starostu a podnikatele Františka Buriana na myšlenku vytvoření turistické atrakce pro Kunštátsko.
Mělo se jí nejprve stát Masarykovo sousoší společně se zahraničními legionáři na pomezí Rudky a Kunštátu, avšak návrh byl později změněn pouze na ztvárnění postavy prezidenta v charakteristickém postoji s kloboukem v ruce.
Jako jediný podklad pro zhotovení podoby obličeje mu posloužila poštovní známka přilepená na lešení. Socha měla být odhalena k desátému výročí vzniku republiky, což ovšem znamenalo pro Rolínka osmiměsíční termín, který se nutně podepsal na jeho zdraví. Po zhotovení měřilo dílo i podstavcem 14 m a patřilo tak k největším sochařským monumentům tehdejší Evropy. K soše od té doby mířily hromadné výpravy až do pádu republiky a vzniku protektorátu, kdy bylo nařízeno její zničení. Na záchranu sochy byl učiněn kuriózní pokus.
Postava byla celá obezděna a hlava obestavěna dřevěnou chatkou. Tento pokus však byl odhalen a následoval příkaz sochu zbořit i s ochranou konstrukcí. Druhý pokus o záchranu pětisettunové sochy byl podniknut formou jejího rozřezání a zakopání jednotlivých částí. V době heydrichiády byly ale opět na základě udání jednotlivé části objeveny a rozbity.
Vraťme se v čase zpět do první republiky. Nedočkavý uzenář a restauratér Burian již spřádal další plány a nechal do blízké skály razit umělou jeskyni, kterou měl strážit český lev v nadživotní velikosti, skutečně vytesaný ještě osobně Rolínkem. Vnitřek jeskyně měli pak vyplňovat blaničtí rytíři, do jejichž tvorby se horlivý mecenáš sám zapojil.
Rolínek se totiž v létě 1929 vrátil po pětileté přestávce do sanatoria, odkud v září nastoupil, vybaven stipendiem, na Akademii výtvarných umění v Praze.
Přestože mu chybělo předepsané vzdělání, bylo mu stipendium uděleno pro mimořádné nadání. Stal se žákem profesora Otakara Španiela, avšak po roce musel studium pro zhoršující se nemoc přerušit. Mezitím jej bombardovaly nadšené dopisy kunštátského podnikatele Buriana, který pokračoval v tesání rytířů. Po prohlídce laických výtvorů v jeskyni se Rolínek šokován vrátil do Bořitova, ale nakonec se přece jen nechal přemluvit alespoň k poopravení obličejů. Přestože po celý zbytek života své autorství rytířů právem popíral, stalo se příčinou jeho rozporného hodnocení a uškodilo Rolínkovu umístění v dějinách českého sochařství.
Jeho původním dílem v jeskyni se stala pouze tři a půl metru vysoká jezdecká socha, přesněji reliéf svatého Václava, ústřední postavy pověsti o blanických rytířích. Námět realizoval po čtyřměsíčním úsilí na podzim roku 1930. V místní kronice se píše, že když dodělával sv. Václava na koni, řekl: "Já dodělám sv. Václava a on dodělá mne."
V nezdravém prostředí se jeho nemoc zhoršila tak, že v únoru 1931 už trvale ulehl na lůžko a 11.července 1931 zemřel v rodném domku v Bořitově. Pochován byl na místním hřbitově. Ještě na jaře obdržel od Buriana pohlednici s jím osobně vytesanými rytíři - strážci jeskyně, které již však Rolínek při nejmenší vůli nemohl poopravit. (Jeho cenné olejové malby (Madony apod.) jsou majetkem mnohých bořitovských občanů. - pozn. z kroniky)
 Socha T.G.Masaryka |
 
|
 Socha TGM v pozadí s rozhlednou |
|
 Lev střežící vstup do jeskyně | |
 Blaničtí rytíři spící v jeskyni | |
 V popředí podnikatel Burian. | |
 Olejomalba - jeden z posl. obrazů od S. Rolínka | |
Obličej vytesaný do pískovcové skály na Chlumu |
Husitské sousoší vytesané v pískovcové skále na Chlumu |